Fresh-in | www.freshin.cz

Zcela logicky vnímá dítě své rodiče od nejranějšího věku jako přirozený zdroj uspokojení svých potřeb. Když něco chce, žádá to primárně po mamince či tatínkovi a nechápe vztah mezi pořízením předmětu své touhy a penězi, respektive nutností na ně vydělat. Pokud mu odmítnete koupit nové autíčko, plyšáka nebo třeba jen zmrzlinu, měníte se v jeho očích alespoň krátkodobě na „krkavčího rodiče“, protože váš potomek nechápe souvislosti a může se cítit být bezdůvodně trestán.

I z tohoto důvodu je důležité již odmalička vysvětlovat svým ratolestem, že tatínek či maminka jdou vydělávat korunky, za které mu v obchodě pak prodají různé dobroty nebo hračky. A pomalu ho tak učit, že nemůže mít každou hračku, kterou vidí. S nástupem dítěte do školy přichází první období vlastní odpovědnosti dítěte a tento první stupeň na cestě k dospělosti již dává příležitost k prvnímu kapesnému. V tomto věku je pro dítě každá desetikoruna obrovským bohatstvím a kovové mince mu díky své váze, lesku a zvuku, které vydávají při vhození do prasátka, působí větší radost než papírové nicneříkající bankovky. Dvacetikoruna týdně v první třídě jako kapesné, které může žáček utratit ve škole v automatech na limonádu nebo drobné pamlsky určitě potěší, a s přibývajícími roky můžete kapesné postupně navyšovat. Tyto částky by ale neměly být přemrštěné. Většími obnosy riskujeme, že si dítě zkazí vnímání hodnoty peněz a také se bude svým kapesným vytahovat v rámci dětského kolektivu, což není zrovna žádoucí a vede to ke špatným vztahům. Zároveň bychom ale měli sledovat zpětnou vazbu – pokud by náš potomek měl naopak výrazně nižší kapesné než ostatní děti ve třídě, mohlo by to vést k jeho pocitu ponížení a vyloučení. Dítěti bude kapesné na začátku připadat jako velká částka a možná nebude vědět, jak s ní má naložit. Jiné děti, zase velice rychle veškeré peníze utratí a pak po rodičích požadují další. Tím ale kapesné vůbec neplní svůj účel. Když to dítě udělá poprvé, ještě jednou mu princip a smysl kapesného důkladně vysvětlete a upozorněte ho na fakt, že příště už nic navíc nedostane. Pokud by ale dítě takové praktiky zkoušelo pravidelně, nemůžete mu ustupovat.

Zároveň už začíná vhodná doba na to vysvětlovat a učit děti principu spoření. Dítě, které nezná hodnotu peněz a zejména náročnost jejich získání, je schopno je utratit v jediném okamžiku. S kapesným pochopí nejen pravidelnost příjmu, ale také stav, kdy ve zbývajících dnech žádné peníze nemá. Může se začít učit a zároveň chápat princip, že na dražší a vysněnou dobrotu nebo věc se musí peníze ukládat a získat tak potřebnou sumu postupně. Navíc můžeme spoření měsíčně podporovat simulací úroku – pokud si potomek dokáže peníze v prasátku udržet, přibude k uspořené dvoustovce dvacetikorunka „sama od sebe“.

K tomuto účelu je také vhodné využít dětské bankovní spořicí účty, které tuto úrokovou „hru“ dělají za nás. Například dětské konto Slůně od ČSOB může zákonný zástupce založit už při narození dítěte. Mezi hlavní výhody tohoto dětské účtu kromě výše úroků patří i to, že jeho vedení je zcela zdarma. Nic neplatíte ani za měsíční tištěné nebo elektronické výpisy. Zdarma jsou i příchozí tuzemské platební transakce a vklady, stejně jako internetové bankovnictví a informační emailové zprávy (například o pohybech na účtu). Od osmi let můžete pro své děti zdarma získat dětskou platební kartu. Bezplatně může vaše dítě čtyřikrát za měsíc vybírat například své kapesné z bankomatů ČSOB. Další nespornou výhodou je možnost úrazového pojištění za 15 korun měsíčně.

Vlastnictví platební karty do jisté míry posiluje sebevědomí dítěte a zamezuje tomu, aby došlo ke ztrátě či zcizení peněz ve školních šatnách a podobně. Umožňuje rodičům také díky výpisům z účtu sledovat používání karty jejich potomkem. Zároveň však klade na dítě větší odpovědnost a je důležité, aby s ním rodiče přinejmenším na začátku důkladně probrali plusy a mínusy vlastnictví karty. Bankomat působí jako jednoduchý zdroj peněz, ale je vždy omezen zůstatkem na účtu a povoleným limitem výběru. V rámci vlastní finanční výchovy by tedy dítě mělo průběžně znát stav vlastních financí a zároveň vnímat, jak pravidelné spoření navyšuje spolu s úroky výslednou sumu.

S rostoucím věkem dítěte roste i počet jeho koníčků a na vás bude rozhodnutí, zda pravidelné položky jeho měsíčních nákladů zahrnete do kapesného, a budete tak dítě učit, že s částí svých příjmů musí ihned počítat na úhradu základních potřeb, jako je například tramvajenka, mobil, svačiny ve škole, různé kroužky a podobně. Zde však doporučujeme sledovat, že si náš školák důležité náklady skutečně platí. Vynalézavé děti by totiž mohly klidně riskovat a jezdit na černo, aby si za neutracené peníze za tramvajenku pořídily něco dočista jiného. Na druhou stranu je taková důvěra vede k větší samostatnosti a odpovědnosti. U zbývající částky se smiřte s tím, že si s ní dítě udělá, co chce. Jestli všechny peníze utratí například za jednu zbytečnost, je to jen jeho rozhodnutí. Příště bude možná chytřejší, když zjistí, že víc peněz od vás nevymámí.

Důležité je nezapomínat na hraní si a zábavu. O penězích se s dětmi nebojte mluvit jako „rozumní dospělí“, ale uvědomte si, že v dětském věku je hra skvělým a nenásilným výchovným prostředkem. Zahrajte si tedy občas Dostihy a sázky, Monopoly či jiné hry, kde se používají dětské peníze a nechte své děti okusit důsledky riskování, škudlení každé korunky nebo uvážlivého rozložení jejich majetku do různých herních položek. Možná se díky tomu ve skutečném životě vyvarují některých neuvážených kroků a naučí se nejen vážit si peněz, ale také s nimi rozumně hospodařit. A hlavně se zaručeně všichni pobavíte!